Rodiče & Děti
Jakou roli hraje rodič v problematice obtížně krmených dětí (nejedlíků a malých jedlíků)?
Rodič obvykle nebývá příčinou problému, za to je ale VŽDY součástí řešení!
Samozřejmě u značné části malých jedlíků a nejedlíků (děti co nejí a nepijí vůbec) víme, nebo se domníváme, co bylo příčinou potíží (ať se jedná o vrozenou fyzickou vadu, následek zdravotních komplikací, nemoci, refluxu, hypotonie, alergie, atp.), ale u mnoha dětí rodiče pouze tápou a hledají to “ono”, co nevalné jezení (či nejezení) způsobilo. Jedení a pití se zdá natolik přirozenou součástí našich životů, že jednoduše nechápeme dětské počínání a logicky problematice chceme porozumět.
Za prvé je důležité uvědomit si, že většina batolat jsou nevalní jedlíci a postupem času z vybíravosti vyrostou, a že situace není a nemusí nutně být problémem. Viz. článek Obtížně krmené děti.
Pokud se problém nicméně zacyklil je vlastně v rámci jeho nápravy jedno, zda se jedná o dítě se zdravotní historií týkající se špatného stravování, nebo dítě které je bez ní (tedy dítě běz zjevné zdravotní příčiny). V obou případech je pak často problém behaviorální a jako takový se musí také diagnostikovat a následně řešit.
Chcete-li se problematiky obtížně krmených dětí/ nejedlíků zbavit, (nebo částečně ji redukovat) máte na výběr ze dvou základních řešení:
- Čekat, že se situace sama zlepší.
A ona se často zlepší (alespoň u jedlíčků, u dlouhodobých nejedlíků pravděpodobně sama ne).
Nicméně nevíte kdy, nevíte za jakou cenu (zdravotní stav dítěte ,vaše duševní zdraví, ekonomická situace rodiny – obtížně krmené děti jsou často finančně velice náročné, partnerské problémy – vydeptaní rodiče pro sebe najednou málo pochopení, v neposlední řadě nemožnost podnikat výlety/návštěvy s přáteli/dovolené podle představ).
Pokud problematika obtížně krmených dětí přeroste rámec věkové záležitosti a stane se dlouhodobou behaviorální záležitostí, může dojít k problému s příjmem potravy až do pokročilého věku.
2. Změnit NÁŠ přístup coby přístup rodičů.
a) Neveďte s dítětem válku!
b) Napřed si uvědomte, že postup dítětě (narozdíl od vás) NENÍ racionální, tedy si ho neberte osobně a mentálně se zkuste odprostit od myšlenky, že vám to batole dělá “naschvál”. Nedělá!
c) Neberte jídlo jako oblast, kde prostě musíte vyhrát. Kde dítě musí sníst, co má na talíři, že musí jíst kdy VY určíte, v množství jaké určítě, apod.
d) Vy i dítě máte stejný cíl, tedy aby jste oba dva byli v pohodě. Cesta k cíli pro oba dva ale nemusí být stejná!
e) Zavěďtě řád (stolování), dejte v něm ale dítěti volnost!
f) Řád je to, kdy se chodí SPOLEČNĚ jíst, dejte ale dítěti volnost CO bude jíst. Mělo by mít šanci vybrat si ze dvou jídel. Že jíst nechce? Nevadí! Položte mu talířek se svačinkou na jedno místo, kam si kdyžtak samo zajde jak bude chtít).
g) Těžko můžete po dítěti chtít, aby snídalo, svačilo, obědvalo,svačilo a vačeřelo, když to jako rodina dohromady neděláte. Musíte jít příkladem! Alespoň jednou denně si dohromady celá rodina sedněte ke stolu. Jezte před dítětem. Jídlo si užijte.
h) Nikdy, ale nikdy nehovořte před dítětem způsobem, který by ho nálepkoval a hanil/velebil za jeho stravovací schopnosti. Vyvarujte se větám typu: “Koukni jak Mařenka hezky papá!” “Teď si hodná holčička, teď si hezky papala polévku.” “Ty jsi ale hrozný nejedlík!” apod. Slova jsou mocným nástrojem a Váš cíl je případný problém minimalizovat, nikoliv udělat z jídla fokus numero uno, kdy hodnotíte dítě (nedej bože) mu vyjadřujete lásku a sympatie skrz jeho jezení! Takovým přístupem si zaděláte akorát tak na celoživotní emocionální vztah dítěte k jídlu a z toho vznikla nejedna PPP.
i) Tedy – jezení/pití nehodnoťte, ani pozitivně, ani negativně. Váš přístup by měl být neutrální (např. “Teď jsme dojedli, sklidíme talíře a jdeme od stolu si hrát.”)
j) Zmírněte vlastní očekávání a představy. Rodiče si často přejí mít skvělého jedlíka, co jí zdravě, bohatě, sytě, pravidelně, pestře,… ale dítě není ROBOT. Ano, jsou děti, které tak opravdu jedí a jejich rodiče mají štěstí, že v tomto ohledu problémy neřeší, ale to by nemělo být směrodatné pro naše vlastní očekávání. Každé dítě je individuální a má také jiné potřeby. Nesrovávejte své dítě a nepřenášejte na něj své iluze o tom, co je dobré a co ne! Respektujte jeho vlastní tempo!
i) Ideální strava je NESMYSL! Naše doba je posedlá zdravým stravováním. Pro všechny, všude, vždycky. Ideální strava pro všechny ale neexistuje! Doporučení se v čase často mění a je utopie představovat si, že naši předci někdy ve dvacátých letech minulého století jako batolata jedli ryby, libové maso, ovoce, zeleniny, luštěniny, rozmanité přílohy, apod. tak jako se očekává, že budou jíst děti dnes. Tím nepodceňuji důležitost stravy pro vývoj dítěte, ale zároveň ji nepřeceňuji. Opravdu to není tak, že nejí-li vaše drobátko ryby a pomeranče (např.), tak nebude chytré nebo bude o deset centimetrů menší než vrstevníci. Navíc – jako rodič nemáte na výběr. Pokud dítě jíst chtít nebude, opravdu jíst nebude. S tím nic neuděláte. Pozitivní vztah k jídlu je základ, nucením do jídla mu jej znechutítě a opět bych zde uvedla, že to může vézt a často vede k PPP.
j) Rozdělte si s dítětem zodpovědnost! Vaše úloha je nabídnout, připravit, poskytnout. Jeho jíst a pít. Jednoduché. (více)
k) Odpusťte si chyby a věnujte se “love bombingu” .Všichni je děláme a dělat budeme. Dítě i my máme nějakou povahu a oba dva se postupně poznáváme a chybovat v úsudku co na druhé bude platit je lidské. Důležité je snažit se chování napravit, neopakovat a hlavně …. dítě zásobovat láskou. To není patos na závěr. Opravdu se v psychologii používá tento přístup zahrnování láskou jako nástroj pro odbourání překážek, které v sobě člověk občas vůči druhému má.
NoTube na svých stránkách nedávno publikovali v češtině příběh malé Klárky, který jasně ukazuje jak zásadní roli hraje rodina v řešení problematiky poruch příjmu potravy u dětí.