Závislost na sondě

Závislost na sondě (Tube dependency), je stav, kdy je dítěti z určitých zdravotních důvodů nasazena sonda a krmení je prováděno přes ní. Jakmile nicméně zdravotní příčiny odezní, dítě nezačne jíst, naopak sondování nadále pokračuje. Dítě si na sondu zvyklo a nadále nechce/nemůže být krmeno přirozenou orální cestou. Jídlo odmítá, má k němu negativní vztah, jídlo ho také nadavuje, jídlo v puse netoleruje, jídlo se mu protiví (pití také). Jak je to možné?

1. Se sondou dítě zapomene, co je hlad. Bez hladu není potřeba a bez potřeby vymizí spojitost “hlad->jídlo->dobrý pocit”
Proč jíst když nemám hlad? ….. Co je ten divný pocit,co mám? Je to nepříjemné. Nevím co s tím.

2. Sondované děti trpí orální sensitivitou, kterou způsobuje hadička. Tozn. že jsou ústa extrémně citlivá (tozn. děti se lehce nadavují a zvrací a nemám na mysli ublinknutí, mám na mysli že VŠE jde ven – nosem, pusou, dítě se může i dávit, často tento silný proud zvracení vezme cestou ven i sondu. Pro představu – přes nos má do žaludku sondu a jak horlivě zvrací, vyjde druhý konec sondy ven pusou. To je pro dítě nepříjemné, traumatické a logicky se nedá předokládat příjemná spojitost s jídlem, když jídlo způsobuje tento negativní efekt.
Jsou děti, které netolerují v puse NIC. Ani předměty, ani vodu. Proto očekávat, že se samy bez pomoci rozhodnout přijmat jídlo je iracionální. 

3. Děti přestávají jíst z určitého důvodu a jídlo mají zafixované jako něco, co je ohrožuje/není příjemné/je nebezpečím. Děti sice dost opakují (“monkey see, monkey do”), ale nejsou hloupé a neopakují úplně vše. Tím spíše, pokud vědí, že jídlo je jejich nepřítel a většinou se o tom uvtrdily při nejedné příležitosti. Pokud se vyskytne okamžik, že by přece jenom chtěly něco zkusit, tak jak na texturu a chuť není pusinka zvyklá, tak vše děti nadavuje (viz. předchozí bod) a dělá jim to špatně. Následně jsou opět utvrzeni, že jídlo je nepřítel a není pro ně a zkoušet to přestanou. Je tedy důelžité nespoléhat pouze na samotnou motivaci okolím.

4. Miminka a batolátka neví co je normální a za normální berou to, v čem vyrůstají. Pokud je dětátko zvyklé na sondu, začne ji vnímat jako součást své osobnosti a začne na ni být tzv.” tube dependant” (závislé na sondě). Samo se ji zbavit nechce. Tak jako bere že má ruce, nohy, …tak stejně samozřejmě a přirozeně vnímá sondu a bere ji spojenou s dobrým požitkem.
Jídlo je špatné, sonda je dobrá a jsem to s ní já. 

5. I děti bez problému s jídlem se učí jíst a pít normální jídlo. Z lahvičky, z pítka, ze lžičky, z hrníčku, …Učí se příjmat konzistence, chutě, druhy jídla, apod. Děti na sondě tímto nikdy neprošly nebo to pozapomněly. Tedy opět – očekávat, že se samy rozhodnout přijmat jídlo a jednou z čista jasna si řeknou, že je čas na knedlík, je iracionální. 

6. Je prokázáno, že čím jsou děti starší, tím se hůře dostávají ze sondy a sondování může zásadně ovlivnit jejich vývoj. Například v oblasti řeči. Hodně dětí na sondě nemluví, mluví špatně. Svaly totiž nejsou používané a “zapomene” se na jejich užitečnost a dítě ani neví, nač je jazyk.

Dlouhodobé sondování způsobuje mnoho komplikací a mělo by být řešením pouze v krajních situacích.

Je spousta dětí, které se sondy samy zbaví a nepotřebují speciální weaningový program, nicméně u mnoho dětí se dlouhodobým sondovaním vyvine závislost na sondě a pak je tube weaning jediným řešením. Je hned několik klinik, které se zbavováním sondy zabývají, nejznámější je ale NOTUBE.