Jak poznat, že situace s jídlem je vážnější?

Rodiče se za odborníky často obracejí s tím, že jejich dítě “přestává jíst” nebo že dítě neprospívá a potřebují tak pomoc. Velice často jsou takové závěry značně nadhodnoceny a daleko méně akutní a urgentní, než znějí. Nevalné jezení k určitému věku patří a nejedná se o nic patogolického.

Samozřejmě váha, výška (délka) jsou základní ukazatele, podle kterých se orientujeme. Neměly by být ale jediné! Co dalšího by pro nás mělo být směrodatné?

Určitě CELKOVÝ vývoj dítěte, tozn.mimo fyzické aspekty brát na mysl i ty psychické, jako je část kognitivní, motorická, socioemoční. V praxi si tedy klademe např.tyto otázky: Je vývoj dítěte úměrný věku? Umí dítě žvýkat? Umí kousat? Umít pít? Jak toleruje různé konzistence jídel a pití? Je dítě usměvavé? Začíná mluvit/mluví? Jak si hraje? Opakuje? Jak je samostatné?Jak komunikuje s okolím?atp.

Jsou-li odpovědi na výše uvedené kladné, v normě, pak nás tato skutečnost může uklidnit. Samozřejmě, že ne napořád. Dítě se musí vyvíjet i fyzicky, ale tato stránka se hodnotí až po delším časovém úseku. Nelze tedy říct, že ve 2 letech má Pavlíček 11kg a 80 cm, a proto neprospívá. Lze ale říct, že pokud by s takovými údaji zůstaval např.do tří let (bez jasné vysvětlující diagnostiky), tak to pochopitelně běžné není a minimálně k lékařské konzultaci by to vést mělo.

Navíc to, že má dítě dobrou váhu a výšku/délku ještě neznamená, že nemá behaviorální problém s jídlem. I to by vyžadovalo řešení a naši aktivitu.

Jak poznat behaviorální problém?

Narozdíl od problému fyzického rázu se behaviorální problém pro rodiče rozpoznává hůře. 

Vodítkem by pro nás mělo být následující schéma.

• Pokud se dítě samo nehlásí o jídlo/pití,
• pokud nakrmení dítěte trvá většinu dne (ať jde o kojení, krmení z láhve, krmení lžičkou), 
• pokud se dítě chce krmit samo ale dělá to neefektivně (kouká se u jídla na tv, hází jídlem, plive jídlo, nebo to jednoduše pořádně neumí a nenechá se nakrmit),
• pokud nemůžeme vykonávat denní program tak, abychom nenarušili stravovací režim dítěte (jsme tak omezeni krmením),
• pokud dítě s námi nejí/nepije, ale s ostatními ano,
• pokud dítě nejí/nepije pokud se na něj díváme,
• pokud si dítě u jídla neustále vymýšlí (a my mu nosíme jedno jídlo za druhým a ono pořád nejí),
• pokud má dítě z jídla/pití strach,
• pokud výše uvedené problémy (většinou v kombinaci) trvají !dlouhodobě!, tozn.měsíce.

Jak diagnostikovat dítě, které objektivně je obtížně krmené? Více v následujícím článku. Zde.

Určitě kontaktujte odborníka. Seznam na koho se obrátit naleznete zde.