Naše děťátko se narodilo ve 42. týdnu těhotenství přirozeným porodem a v porodnici patřilo mezi první děti, které začaly být kojené. Velmi brzy však syn dostal novorozeneckou žloutenku, která měla za následek extrémně hluboký spánek. To způsobilo, že neměl sílu sát, sám se hlásit o jídlo, ani dát najevo, zda má dost nebo chce více. Museli jsme jej krmit stříkačkou, došlo také na zavedení sondy, což bylo velmi náročné a vyčerpávající. Každé tři hodiny jsem se snažila syna přikládat k prsu, odstříkávat mléko a dokrmovat ho stříkačkou.
Po několika týdnech naštěstí žloutenka odezněla a syn se konečně rozjedl, ovšem stále odmítal sát z prsu. Pravděpodobně si zvykl na snadnější způsob krmení, kdy mu mléko samo teklo do krku, takže preferoval lehké lahvičky. Tehdy se poprvé začal sám aktivně hlásit o jídlo, avšak objevil se tichý reflux a také rozsáhlý ekzém pokrývající téměř celé tělo. Na dermatologii v Motole jsme dostali podezření na alergii na bílkovinu kravského mléka (ABKM), proto jsme změnili mléko na speciálně upravenou formuli, která sice nechutnala dobře, ale během týdne odstranila ekzém.
Nicméně kombinace předchozích potíží vyústila v negativní vztah syna k jídlu. Několik dalších měsíců jsme jej krmili pouze ve spánku, protože v bdělém stavu jídlo zcela odmítal. Vyzkoušeli jsme různé lahvičky, mléka, krmení lžičkou, ale bez výsledku.
Ve 4,5 měsících syn dostal infekci dýchacích cest, byl hospitalizován a přestal jíst úplně. Z nemocnice jsme odešli s nasogastrickou sondou. Situace se nezlepšovala, naopak syn začal odmítat i vodu a objevily se závažné vedlejší projevy dlouhodobého zavedení sondy, jako extrémní zvracení, dušení a traumatické opakované zavádění sondy. Syn trpěl orofaciální hypersenzitivitou a nebyl senzoricky integrován stejně jako jeho vrstevníci. Celá rodina byla velmi omezena náročnou logistickou péčí, což snížilo naši životní úroveň.
V České republice se nám nedařilo najít adekvátní odbornou pomoc, proto jsme se obrátili na specializovanou rakouskou kliniku NoTube. Díky jejich denní podpoře jsme během sedmi týdnů úspěšně syna zbavili sondy. Po 14,5 měsících života se konečně začal stravovat samostatně.
Dnes je syn zcela zdravý. Jednalo se pouze o krátkodobou, i když extrémně náročnou životní fázi způsobenou zavedením sondy a nedostatkem odborné péče pro její odstranění. Syn nyní nemá žádné zdravotní potíže, je zdravé a spokojené dítě.