Jakou roli hraje rodič?

Rodič obvykle nebývá příčinou problému, za to je ale VŽDY součástí řešení! 

Pokud máte doma nejedlíka, nebo malého jedlíka určitě jste si nejednou kladli otázku: Co se stalo špatně? (Co jsem já udělal/a špatně?)

Samozřejmě u značné části jedlíčků (malí jedlíci) a nejedlíků (děti co nejí a nepijí vůbec) víme, nebo se domníváme, co bylo příčinou potíží  (ať se jedná o vrozenou fyzickou vadu, následek zdravotních komplikací, nemoci, refluxu, hypotonie, alergie, atp.), ale u mnoha dětí rodiče pouze tápou a hledají to “ono”, co nevalné jezení (či nejezení) způsobilo. Jezení a pití se zdá natolik přirozenou součástí našich životů, že jednoduše nechápeme dětské počínání a logicky problematice chceme porozumět. 

Za prvé je důležité uvědomit si, že většina batolat jsou nevalní jedlíci  a postupem času z vybíravosti vyrostou, a že situace není a nemusí nutně být problémem. Viz v článku O přirozeném chování dětí v určitých vývojových fázích)  a v článku Jak poznat problém.

Pokud se problém nicméně zacyklil je vlastně v rámci jeho nápravy jedno, zda se jedná o dítě se zdravotní historií týkající se špatného stravování, nebo dítě které je bez ní (tedy dítě běz zjevné zdravotní příčiny). V obou případech je pak často problém behaviorální a jako takový se musí také řešit (článek Jak problém řešit?).

Řešit ho mohou primárně rodiče, sekundárně další osoby hlídající dítě,popř.jesle,školky, školy.

Bez aktivní účasti rodičů se nicméně problém nevyřešní a ti, než začnou něco podnikat, si musí klást zásadní otázky jako je např. Jak poznat, že situace s jídlem je vážná a vyžaduje řešení? Jaké je typické chování dětí ve věku mého dítěte? nebo Jak změnit NÁŠ přístup coby přístup rodičů.

Stručně řečeno, ujasněte si, zda dítě skutečně problém má (rodiče mohou nějaké chování považovat za obtížné a ve výsledku není), zda kontaktovat lékaře (je problém psychický? fyzický? )

Chcete-li se problematiky obtížně krmených dětí/ nejedlíků zbavit, (nebo částečně ji redukovat) máte na výběr ze dvou základních řešení:

1. Čekat že se situace sama zlepší

A ona se často zlepší (alespoň u jedlíčků, u nejedlíků pravděpodobně  sama ne). 

Nicméně nevíte kdy, nevíte za jakou cenu (zdravotní stav dítěte ,vaše duševní zdraví, ekonomická situace rodiny – obtížně krmené děti jsou často finančně velice náročné, partnerské problémy – vydeptaní rodiče pro sebe najednou málo pochopení, v neposlední řadě nemožnost podnikat výlety/návštěvy s přáteli/dovolené  podle představ).

Pokud problematika OKD (obtížně krmených dětí) přeroste rámec věkové záležitosti a stane se dlouhodobou behaviorální záležitostí  může dojít k problému s příjmem potravy až do pokročilého věku. 

2. Jak změnit NÁŠ přístup coby přístup rodičů

Neveďte s dítětem válku!

Napřed si uvědomte, že postup dítětě (narozdíl od vás) NENÍ racionální, tedy si ho neberte osobně a mentálně se zkuste odprostit od myšlenky, že vám to batole dělá “naschvál”. Nedělá! 

Neberte jídlo jako oblast, kde prostě musíte vyhrát. Kde dítě musí sníst, co má na talíři, že musí jíst kdy VY určíte, v množství jaké určítě, apod.

Vy i dítě máte stejný cíl, tedy aby jste oba dva byli v pohodě. Cesta k cíli pro oba dva ale nemusí být stejná!

Zavěďtě řád, dejte v něm ale dítěti volnost!

Řád je to, kdy se chodí SPOLEČNĚ jíst, dejte ale dítěti volnost CO bude jíst. Mělo by mít šanci vybrat si ze dvou jídel. Že jíst nechce? Nevadí! Položte mu talířek se svačinkou na jedno místo, kam si kdyžtak samo zajde jak bude chtít). (víc článek Jak nastavit rodinný stravovací režim?)

Zameťte si před vlastním prahem

Jak jíte jako rodina? Jak fungujete jako rodina? Nechcete po něm něco, co sami neděláte? 

Těžko můžete po dítěti chtít, aby snídalo, svačilo, obědvalo,svačilo a vačeřelo, když to jako rodina dohromady neděláte. Musíte jít příkladem! Alespoň jednou denně si dohromady celá rodina sedněte ke stolu. Jezte před dítětem. Jídlo si užijte. 

Chovejte se neutrálně

Nikdy, ale nikdy nehovořte před dítětem způsobem, který by ho nálepkoval a hanil/velebil za jeho stravovací schopnosti. Vyvarujte se větám typu: “Koukni jak Mařenka hezky papá!” “Teď si hodná holčička, teď si hezky papala polévku.” “Ty jsi ale hrozný nejedlík!” apod.

Slova jsou mocným nástrojem a Váš cíl je případný problém minimalizovat, nikoliv udělat z jídla fokus numero uno, kdy hodnotíte dítě (nedej bože) mu vyjadřujete lásku a sympatie skrz jeho jezení! Takovým přístupem si zaděláte akorát tak na celoživotní emocionální vztah dítěte k jídlu a z toho vznikla nejedna PPP. 

Tedy – jezení/pití nehodnoťte, ani pozitivně, ani negativně. Váš přístup by měl být neutrální (např. “Teď jsme dojedli, sklidíme talíře a jdeme od stolu si hrát.”)

Zmírněte vlastní očekávání a představy

Rodiče si často přejí mít skvělého jedlíka, co jí zdravě, bohatě, sytě, pravidelně, pestře,… ale dítě není ROBOT. 

Ano, jsou děti, které tak opravdu jedí a jejich rodiče mají štěstí, že v tomto ohledu problémy neřeší, ale to by nemělo být směrodatné pro naše vlastní očekávání. 

Každé dítě je individuální a má také jiné potřeby, nesrovávejte své dítě a nepřenášejte na něj své iluze o tom, co je dobré a co ne! Respektujte jeho vlastní tempo!

Ideální strava je NESMYSL!

Naše doba je posedlá zdravým stravováním. Pro všechny, všude, vždycky.

Ideálnístrava pro všechny ale neexistuje! Doporučení se v čase často mění a je utopie představovat si, že naši předci někdy ve dvacátých letech minulého století jako batolata jedli ryby, libové maso, ovoce, zeleniny, luštěniny, rozmanité přílohy, apod.tak jako se očekává, že budou jíst děti dnes. Tím nepodceňuji důležitost stravy pro vývoj dítěte, ale zároveň ji nepřeceňuji.

Opravdu to není tak, že nejí-li vaše drobátko ryby a pomeranče (např.), tak nebude chytré nebo bude o deset centimetrů menší než vrstevníci. 

Navíc – jako rodič nemáte na výběr. Pokud dítě jíst  chtít nebude, opravdu jíst nebude. S  tím nic neuděláte. Pozitivní vztah k jídlu je základ, nucením do jídla mu jej znechutítě a opět bych zde uvedla, že to může vézt a často vede k PPP.

Rozdělte si s dítětem zodpovědnost!

Vaše úloha je nabídnout, připravit, poskytnout. Jeho jíst a pít. Jednoduché. (více)

Odpusťte si chyby a věnujte se “love bombingu”

Všichni je děláme a dělat budeme. Dítě i my máme nějakou povahu a oba dva se postupně poznáváme a chybovat v úsudku co na druhé bude platit je lidské. Důležité je snažit se chování napravit, neopakovat a hlavně …. dítě zásobovat láskou. To není patos na závěr. Opravdu se v psychologii používá tento přístup zahrnování láskou jako nástroj pro odbourání překážek, které v sobě člověk občas vůči druhému má.